|
chjo...
|
Děda zemřel náhle, po ošklivým úraze, v neděli 16.8. v jednu ráno, po pěti dnech ve špitále, kdy za ním nikdo z rodiny nebyl, protože jsme o té události neměli ani tušení, neobtěžovali se nám dát vědět, zjistili jsme to až v pondělí 17.8....
Zatím se mi chce brečet, jen si na to vzpomenu, sbírám odvahu vejít do prázdnýho bytu, kterej je potřeba vyklidit.
Fotila jsem, protože kdybych nic nedělala, asi se zblázním.
|
|
k fotkam, len posledna a mozno kus aj prva
ja som fotil ked mi zomrela mama, bolo to tazke ale tiez mi to akosi pomohlo sa od toho celeho nejako vzdialit na chvilu. Nafotil som vyvolal som a nemohol som sa hodnu chvilu na to pozerat. Viac nez pol roka som sa toho nedotkol. Postupne som sa obcas na to pozrel ale stale to bolo pre mna prilis silne a bolestne. Mam to naskenovane, mozno to sem niekedy na chvilku vyvesim uvidim.
fotky docela jo...
asi to mám stejný jak ty jany, musím se nějak zabavit a mě to docela pomáha...nemazat
jinak jako hypno, nejraci bych mazal, kdybych umel
Každopádně ty tři moc povedený.
1, 2 a 3 vynikající věci pospolu, zbytech bych k tomu nedával. 3 a 4 jsou totiž jakoby příliš strojené. 5 - trochu černej humor. 6 - vim ale nepoveldo se, nevim ani, jestli by to šlo v daném prostoru. 7 - výborná i samostatně.
Babička na mě vrhla docela nepříjemnej pohled jakože "proboha, ty ted' fotíš?!", tak jsem hned reagovala, že musím, aby mi nejeblo a bude to anonymní. Naštěstí ji ta odpověd' uklidnila.
zdá se mi to jako dobrej report, jednička dobrá, pětka vtipná a sedmička gut fotka, která mi to celý tak nějak vysvětluje