Já chtěl napsat, ještě než tady byl první koment, že takhle nějak jsem se snažil fotit, když jsem asi v šestnácti dostal Praktiku a začal fotit. No možná, že to bylo horší, ale dost mi to připomíná tu dobu.
Myslim, že problém těhle fotek je, že neni jasný jaký jsou nebo spíš jaký maji být. Ani kočka ani pes, neslaný nemastný...
ondrak : mne vo fotografickej tvorbe hlavne pomohlo vysrat sa na vsetky amaterske foto weby, spoznal som chlapika co sa fotke rozumie a je ochotny mi vela veci vysvetlit a nasmerovat (uprimna kritika a jeho pohlad na fotku + dalsi svetovy autori/knihy atd normalne studium ako to robia majstri). Nema vyznam sa ucit a pozerat priemernych tam sa nic nenaucis ( a tych je na amaterskych weboch plno). Bez urazky na fotoweboch vacsinou dostanes velky prd, jednoslovne komenty, komenty od veci ako z prirucky pre zacinajuceho fotografa, tiez vela nevrazivosti a zavisti. Obcas zaujimavy koment co stoji za to (podobne je to aj tuna :) ). Cestou su mozno workshopy, ale tiez musis si vybrat dobreho pedagoga, lebo to ze niekto foti dobre neznamena ze je aj dobrym pedagogom. Tolko k prvej stati, k druhej treba sa najst. Veci treba rozfotit, to ze chcem danu fotku urobit najlepsie ako viem je predsa prirodzene, treba to rozfotit a potom selekcia. Mozno pozerat tiez contacty magnumakov ako dospeli k danej fotke/serii. A hlavne o tom s niekym kto sa tomu rozumie diskutovat, tuna na to realny priestor nie je.
Možná je to ode mě trochu sobecké, ale chtěl jsem vědět, jestli jsem sám, kdo ty fotky takhle vnímá. Zřejmě nejsem. Fotografie mě fascinuje, baví, ale způsob, kterým ji dělám, plodí výsledky, o kterých mám nakonec vážný pochybnosti. Možná je to i proto, že mám pochybnosti už o všem, co vidím v hledáčku, tedy pochybnosti o tom, jestli to vidím správně, a tak v duchu perfekcionismu vzniká fotografie natolik strojená, až je umělá a zmizí z ní život, který se přece snažím zachytit a který je, pokud ničím jiným, charakteristický spontaneitou. Tu moje tvorba absolutně nereflektuje a začínám to ve vlastních fotkách konečně vidět. Jsou mrtvý.
Nechci, aby z téhle úvahy vyplynulo, že veškerá stylizace a úprava (ať už objektu, záběru nebo fotky samotné) je nutně špatná, ale pokud je prováděná stejným způsobem, se stejnou strnulou paralýzou domnělými pravidly, nelze mluvit o umění, jde o opak. Protože umění by asi mělo být svobodný a jestliže je ten umělec spoutanej postojem "jak to udělat, aby to bylo dobrý", je i proces tvorby spoutanej. Nakonec takovej výtvor nemá šmrnc toho momentu. Proto jsou takový díla mrtvý už při vzniku. Všímám si, že "lepší fotky" mám ty, na který jsem neměl čas přemýšlet...
Kdysi jsem čet zkrácenou verzi Gíty a tam stálo cosi o tom, že nedbej plodů své činnosti. To jsem těžce nechápal, proč bych měl teda něco dělat, jsem si říkal. Ale teďka mi došlo, že to možná bylo myšlený jinak, právě v tomhle duchu, že když se člověk fixuje na výsledek už při procesu jeho tvorby, tak ta tvorba prostě stojí za hovno, protože ji člověk duchem míjí. Prchavej moment uniká a vznikající dílo ho nereflektuje, je to fake.
Svět před objektivem si taky v danej moment neklade otázku jak být dobrý.
Musím se na to vysrat. A neptat se "jak se na to vysrat?".
Jsem se rozepsal, měl jsem aha moment, pochop, nikdy jsem o tom takhle neuvažoval.
ja si podobny veci radim do skatulky "akademicky" fotky ... proc? netusim.
jako jestli te to bavi fotit, fot si to ... me to nechava chladnym (a nebere me ted jestli to tam tak lezelo nebo ne, to je celkem nepodstatny, predpokladam, zes to ale nearanzoval)
Myslim, že problém těhle fotek je, že neni jasný jaký jsou nebo spíš jaký maji být. Ani kočka ani pes, neslaný nemastný...
Nechci, aby z téhle úvahy vyplynulo, že veškerá stylizace a úprava (ať už objektu, záběru nebo fotky samotné) je nutně špatná, ale pokud je prováděná stejným způsobem, se stejnou strnulou paralýzou domnělými pravidly, nelze mluvit o umění, jde o opak. Protože umění by asi mělo být svobodný a jestliže je ten umělec spoutanej postojem "jak to udělat, aby to bylo dobrý", je i proces tvorby spoutanej. Nakonec takovej výtvor nemá šmrnc toho momentu. Proto jsou takový díla mrtvý už při vzniku. Všímám si, že "lepší fotky" mám ty, na který jsem neměl čas přemýšlet...
Kdysi jsem čet zkrácenou verzi Gíty a tam stálo cosi o tom, že nedbej plodů své činnosti. To jsem těžce nechápal, proč bych měl teda něco dělat, jsem si říkal. Ale teďka mi došlo, že to možná bylo myšlený jinak, právě v tomhle duchu, že když se člověk fixuje na výsledek už při procesu jeho tvorby, tak ta tvorba prostě stojí za hovno, protože ji člověk duchem míjí. Prchavej moment uniká a vznikající dílo ho nereflektuje, je to fake.
Svět před objektivem si taky v danej moment neklade otázku jak být dobrý.
Musím se na to vysrat. A neptat se "jak se na to vysrat?".
Jsem se rozepsal, měl jsem aha moment, pochop, nikdy jsem o tom takhle neuvažoval.
Děkuji ti za postřeh. :-)
jako jestli te to bavi fotit, fot si to ... me to nechava chladnym (a nebere me ted jestli to tam tak lezelo nebo ne, to je celkem nepodstatny, predpokladam, zes to ale nearanzoval)
suma sumarum tohle sdeleni me miji